V současné době se řada afrických zemí počítá mezi rozvojové země, které nemají téměř žádné bohatství, které by potřebovaly na zlepšení kvality života svých občanů. Mnoho tun zlata vytěžily země, které dnes sledují obrovské migrační vlny.

Dnešní doba plná svobody, demokracie a excesivního kapitalismu už nezná kolonizaci, ale jen vyvádění kapitálu, dotace a daňové výhody.

Do dnes se z Afriky každoročně vyváží (zejména formou neoficiálního vývozu) obrovské množství zlata. V roce 2022 to bylo přibližně 435 tun, což v té době představovalo zhruba 30–31 miliard USD .

Jak to bylo dříve, kdo kolonizoval a raboval?

Od pobřeží Guinejského zálivu po hloubi Jižní Afriky – evropské mocnosti systematicky těžily a odvážely africké zlato po celá staletí. Dědictví této éry se promítá do dnešního rozdělení bohatství i politických nerovností.

Portugalci a pevnost Elmina – počátek zlatého vykořisťování

V roce 1482 vybudovali Portugalci na území dnešní Ghany (tehdy označované jako „Zlaté pobřeží“) první evropskou pevnost v subsaharské Africe – Elmina Castle. Jejím hlavním účelem nebylo otroctví – to přišlo až později – ale kontrola nad obchodem se zlatem.

Z oblasti se každoročně vyváželo až 24 000 trojských uncí zlata. Portugalské lodě vozily cenný kov do Lisabonu, odkud byl dále distribuován do Evropy. Elmina se tak stala prvním přístavem evropského zlata z černého kontinentu.

Bitva o pobřeží: Britové, Holanďané a další v závodě o africké bohatství

Následovaly další mocnosti. Britové, Holanďané, Francouzi, Dánové a Švédové budovali vlastní pevnosti a přístavy. Jejich cílem bylo nejen konkurovat Portugalcům, ale kontrolovat transsaharské obchodní cesty, po kterých proudilo zlato z vnitrozemí směrem k pobřeží.

Obchodní síť propojovala rozsáhlá území – od dnešního Mali a Burkiny Faso přes Ghana až po Atlantik. Evropané často obchodovali se zlatem výměnou za zbraně, látky a alkohol, čímž posilovali závislost místních elit na zahraničních trzích.

Jihoafrické doly a vzestup britského impéria

Ve druhé polovině 19. století se těžiště těžby zlata přesunulo do jižní Afriky, zejména po objevení ložisek ve Witwatersrandu (dnešní Johannesburg) v roce 1886.

Britské impérium, prostřednictvím firem jako Anglo American a později De Beers, masivně investovalo do těžby. Do roku 1920 pocházelo až 22 % světové produkce zlata právě z britské jižní Afriky, což Londýnu zajistilo významnou měnovou výhodu a posílilo britskou libru jako globální rezervní měnu.

Belgie a drancování Konžského zlata

Jedním z nejméně známých, ale o to kontroverznějších příběhů je těžba v Belgickém Kongu. Král Leopold II. vytvořil soukromý stát, kde působila firma Forminière – těžila zlato, diamanty i jiné vzácné kovy.

Zisky směřovaly do Belgie, zatímco místní obyvatelstvo čelilo extrémnímu násilí, nucené práci a kulturní devastaci. Historici považují konžské zlaté zisky za jednu z nejbrutálnějších forem koloniálního drancování v novodobé historii.

Kdo a jak kolonizoval a raboval Afriku v minulosti?

Afriku během posledních několika století kolonizovalo několik evropských mocností, které zároveň využívaly kontinent hlavně k těžbě surovin a otrocké práci.

1. Raný kontakt a obchod s otroky (15.–18. století)

• Portugalci — jako první začali v 15. století obchodovat po africkém pobřeží, objevili i cestu kolem Afriky do Indie.

• Británie, Francie, Nizozemsko, Španělsko — všechny tyto země se zapojily do obchodu s otroky, kdy miliony Afričanů byly vyvezeny do Ameriky a karibských kolonií.

• Tento obchod měl devastující dopad na africké společnosti.

2. Velké kolonizace (19. století – tzv. „Scramble for Africa“)

• V druhé polovině 19. století proběhla tzv. „Scramble for Africa“ (Závod o Afriku), kdy evropské mocnosti rozdělovaly Afriku podle Berlínské konference (1884–1885).

• Hlavní kolonizátoři:

  • Velká Británie — největší koloniální mocnost v Africe (Egypt, Jihoafrická republika, Keňa, Nigérie…)

  • Francie — rozsáhlé území v západní a severní Africe (Senegal, Mali, Alžírsko…)

  • Belgie — brutálně ovládala dnes Demokratickou republiku Kongo (tehdy Belgické Kongo)

  • Německo — mělo kolonie v dnešní Tanzanii, Namibii, Kamerunu

  • Itálie, Portugalsko, Španělsko — menší koloniální území

3. Jak rabovali Afriku?

• Využívání nerostných surovin — zlato, diamanty, kaučuk, ropa, kovy, dřevo. Přírodní bohatství byla těžena a vyvážena do Evropy.

• Využívání práce Afričanů — často za nelidských podmínek (otrokářská práce, nucené práce, tvrdé pracovní podmínky v dolech a plantážích).

• Destrukce místních společností — tradiční kultury a politické struktury byly často násilně potlačeny.

• Vykořisťování půdy — velké území zabíráno pro plantáže nebo těžbu, místní obyvatelstvo bylo vysídleno.

• Ekonomická závislost — africké kolonie se staly zdrojem surovin a odbytištěm evropských výrobků, bez rozvoje místního průmyslu.

4. Důsledky

• Ztráta milionů životů (např. v Belgickém Kongu během Leopoldovy vlády byly miliony lidí zabity nebo trpěly).

• Trvalé ekonomické a sociální dopady, které jsou znát dodnes.

• Dnes mnoho afrických zemí stále bojuje s následky koloniálního vykořisťování.

Co Česká republika?

Dnes to podle řady progresivních ekonomů není kolonizace, ale vyvádění kapitálu.

V posledních letech Česká republika zaznamenává značný odliv kapitálu do zahraničí, přičemž hlavními příjemci těchto prostředků jsou země s výhodným daňovým a právním prostředím. Největší částky odcházejí ve formě dividend a úroků z půjček, které si zahraniční vlastníci vyplácejí z českých firem.ekonomickydenik.cz+5ekonomickydenik.cz+5centralniregistrdluzniku.cz+5

Kdo vyvádí kapitál z Česka?

Zahraniční vlastníci, především z Nizozemska, Lucemburska, Německa, Rakouska a Belgie, jsou hlavními příjemci dividend vyplácených českými firmami. Tyto země často slouží jako sídla holdingových struktur, které vlastní české podniky. Například v roce 2023 směřovalo z Česka do Nizozemska 44,6 miliardy korun, do Lucemburska 49,6 miliardy korun a do Německa 45,7 miliardy korun. novinky.cz+2ekonomickydenik.cz+2ekonomickydenik.cz+2

Která odvětví jsou nejvíce postižena?

Největší odliv kapitálu pochází z následujících sektorů:

• Bankovnictví a pojišťovnictví: Vysoký podíl zahraničních vlastníků, přičemž téměř 90 % bankovního sektoru je v zahraničních rukou. cnb.cz

• Průmysl: Zpracovatelský průmysl, zejména automobilový sektor, vykazuje vysoký odliv dividend. statistikaamy.csu.gov.cz+4ekonomickydenik.cz+4ekonomickydenik.cz+4

Proč k tomu dochází?

Zahraniční vlastníci v Česku reinvestují pouze přibližně 30 % zisku zpět do české ekonomiky. Tento nízký podíl reinvestic je způsoben různými faktory, včetně daňových politik, administrativní zátěže a právní nejistoty. ekonomickydenik.cz+2cnb.cz+2zpravy.kurzy.cz+2

Trendy a změny

V posledních letech dochází k postupnému návratu některých českých podniků do domácího vlastnictví. Například skupina PPF převzala kontrolu nad největším hotelem v Česku, Hilton Prague. ekonomickydenik.cz+1seznamzpravy.cz+1seznamzpravy.cz