Vládní politici o blackoutu nejspíš opět lhali, supi jsou tam, kde cítí peníze

Politici znovu selhali v komunikaci s občany, tentokrát při výpadku proudu. Když jde o vlastní chyby, nastává podivné ticho, možná proto, že volby se blíží a každý další vládní průšvih může voliče probrat, ukončit politické lhaní Fialovo propagandy a otočit kormidlo lepším směrem.

Je to až podivuhodně konzistentní. Tam, kde by měla vláda mluvit jasně a věcně, nastává mlžení. Vládní činitelé,  zejména pan Foltým, který v minulosti neváhal názorové odpůrce označovat za lháře, dezinformátory či dokonce proruské živly najednou mlčí. A přitom nejde o malichernost. Jde o blackout, který 4. července ochromil velkou část České republiky a části sousedních států. Zatímco se vláda snažila zlehčovat a vykládat celou událost podle svých potřeb, odborníci odkrývají zcela jiný obraz.

Byly uklidňují fráze lež jako nástroj komunikace?

Místo faktů jsme slyšeli uklidňující fráze. Místo transparentnosti, relativizace a odvádění pozornosti. Přitom právě vláda má přístup k aparátu odborných poradců, analytiků, specialistů na energetiku. Tito lidé jsou placeni z veřejných prostředků. A přesto se zdá, že hlavní prioritou je „zachránit obraz“ vlády před volbami, nikoli sdílet pravdu s veřejností.

Profesor František Hrdlička a další experti upozorňují, že za blackoutem nestál žádný „neočekávaný tok energie“ či neovlivnitelná zahraniční událost, jak tvrdila vláda. Jde o selhání řízení energetické rovnováhy.

Z analýzy energetika Ivana Beneše jasně vyplývá, že Česko v kritickém čase přestalo využívat vlastní kapacity, uhelné elektrárny snížily výkon o celý 1 GW. V jedenáct hodin dopoledne, těsně před kolapsem, jsme byli masivně závislí na přeshraničních přetocích, zejména z Polska a Německa. Není náhodou, že v té chvíli česká síť nezvládla situaci. Do energetiky kromě státu zasahují minoritní akcionáři a těm jde jen o jediné.

Když stát selže, bohatí pohádkově vydělají a lide jim to platí z vlastních kapes.

Zatímco občané seděli bez proudu s hlavou plnou oficiálních polopravd, tak Fialova vládní propaganda v zádech s médii dál hájí zájmy „svých lidí“. Zejména těch, kteří jsou napojeni na státní zakázky, dotace a byznys kolem energetiky. Tito lidé ze současného stavu nejen netrpí, ale oni z něj pohádkově těží v řádech desítek miliónů. Zatímco běžným občanům rostou účty za energie, miliardáři zůstávají téměř nedotčeni, někteří ještě více bohatnou. Ti „správní“ totiž ve státě Fialova typu netratí,  jejich zisky jsou nepřerušitelné, na rozdíl od dodávky elektřiny běžnému obyvatelstvu, které všechny politiky a cirku kolem živí.

Sliby byly po volbách opět zapomenuty. Nastupují praktiky z dob privatizačních čorkařů.

Petr Fiala vstupoval do vlády se silnými slovy o odpovědnosti, transparentnosti a důvěře. Skutek utek. Místo toho zde máme mlčení, zlehčování problémů a pokračující rozpad důvěry mezi státem a občanem. Vládní politika se z pragmatické služby občanům mění v marketingový manévr pro vyvolené, nejlépe se značnou modrého ptáka na tričku, kteří si po volbách přišli ze státu vydolovat zlaťáky bez ohledu na to, zdali se to někomu libí, nebo ne. Vše by se dalo nazvat heslem: “ Jsme u vlády, tak žerem“.

Když i fakta začnou vadit, nastává skutečný blackout. Ne ten energetický, ale ten informační. A právě ten je pro demokracii mnohem nebezpečnější. Řada miliardářů, kteří nasávají peníze státu vlastní média ve kterých se pečlivě zvažuje čí navoněná pravda se bude hrát pro kamarády a na koho se tradičně vysype kára plná hnoje.