Česká komediantská scéna znovu dokázala, že humor už dávno není jejím hlavním nástrojem. Tím je dnes morální nadřazenost, politická agitace a pečlivě řízená „svoboda slova“ – samozřejmě jen do okamžiku, než by se někdo z publika mohl ozvat.
Komedianti s vážnou tváří rozebírají politické kampaně, otevřeně přiznávají podporu vybraným kandidátům a s gustem cupují každého, kdo stojí na druhé straně. Satira? Kdepak. Spíš ideologický kabaret, kde je pointa známá předem a potlesk povinný. Kdo netleská, je dezolát, lhář, případně člověk s „nebezpečnými otázkami“.
Ty otázky jsou mimochodem pro tyto obránce demokracie extrémně problematické. Svoboda je podle nich vlastně dost riskantní věc – protože lidé by ji mohli využít k dotazům. A tak se komentáře na sociálních sítích preventivně vypínají. Boj o komunikaci v praxi znamená: my mluvíme, vy posloucháte. Když chcete reagovat, zkuste to jinde.
Vrchol grotesky přichází ve chvíli, kdy komedianti celé hodiny mluví o svobodě slova v diskusi, kde diskuse neexistuje. Publikum mlčí, protože mlčet musí. Ironie tak hustá, že by se dala krájet a poslat na grantovou komisi jako umělecký záměr.
Zvláštní kapitolou je vztah těchto „svobodných umělců“ k veřejným penězům. Slovo nezávislost zní krásně, dokud nedojde na rozpočty. Tam se z radikálních kritiků systému rázem stávají velmi disciplinovaní žadatelé o dotace. Svobodné povolání ano – ale ideálně placené z cizí kapsy. Kdo by si dovolil naznačit, že by komedianti mohli tvořit bez státní podpory, je okamžitě označen za nepřítele kultury. Přitom jde jen o jednoduchou otázku: když jste tak svobodní, proč visíte na veřejném cecíku?
Argumentační výbava této scény je přitom tristní. Ekonomie, bezpečnost, hospodářská politika – témata, o nichž mluví s absolutní jistotou, ale znalostně zhruba na úrovni hospodské debaty po třetím pivu. Nevadí. Sebevědomí nahrazuje fakta a známé tváře nahrazují odbornost. Kdo nesouhlasí, je hloupý. Diagnóza hotová, diskuze uzavřená.
Celou tuto komediantskou pompu často sleduje poloprázdný sál podobně naladěných kolegů, kteří slouží spíš jako kulisa než jako partneři do debaty. Mlčící komparz pro předem připravené monology o tom, jak špatní jsou ti druzí a jak osvícení jsme my.
Výsledkem není humor, není satira a už vůbec ne svobodná výměna názorů. Je to jednostranné moralizování lidí, kteří se považují za hlas společnosti, ale společnost je zajímá jen tehdy, když souhlasí. Svoboda slova se v jejich podání mění v privilegium – a veřejné peníze v nárok.
Pokud je tohle nová role komediantů, pak už nejsou šašky, kteří nastavují zrcadlo moci. Jsou jejími užitečnými klauny. Dobře zaplacenými. Z veřejných rozpočtů.
O KVALITĚ ČESKÉ KULTURY NEPADLO JEDINÉ SLŮVKO.
PRÝ SE NEJEDNALO O DALŠÍ ZAPLACNOU POLITICKOU KAMAPAŇ, JASNĚ DOKAZUJE KONTROLA ODS Z NEJVYŠŠÍCH PATER.
VŠE KOMEDIANTI SEHRÁLI JAKO VŽDY NA JEDNIČKU.
Na fografii komedianti podprující prezidenta Pavla a „Nedoučená zametačka bitcoinové kauzy“ exministryně Decroix s korupčními kauzami za stovky miliard opředené a mafiánské ODS.
