Premiér Fico upozornil, že Británie ovlivňovala parlamentní volby na Slovensku.

Bratislava/Londýn – Slovenský premiér Robert Fico obvinil britské ministerstvo zahraničí z pokusu ovlivnit parlamentní volby na Slovensku v roce 2023 prostřednictvím spolupráce s influencery a politickými aktivisty. Premiér se odvolává na článek britské investigativní platformy Declassified UK, podle kterého Londýn financoval mediální agenturu pracující s influencery ve střední a východní Evropě. Podle Fica byl projekt namířen proti jeho straně Směr-sociální demokracie (Směr-SD), a naopak měl podpořit stranu Progresivní Slovensko.

Britské ministerstvo zahraničí veškerá obvinění odmítlo a tvrdí, že nefinancovalo žádnou činnost, která by podporovala či znevýhodňovala konkrétní politické subjekty. Autor článku Declassified UK Martin Williams se rovněž distancoval od interpretace, že by šlo o přímé ovlivňování voleb ve prospěch konkrétní strany.

Fico však trvá na svém: „Je zde cílené úmyslné jednání cizí velmoci, která je naším spojencem v NATO, ve spolupráci s částí slovenských novinářů a influencerů. Cílem bylo ovlivnit volby,“ uvedl premiér na tiskové konferenci. Slovenské ministerstvo zahraničí si kvůli této záležitosti předvolává britského velvyslance v Bratislavě.

Britské zásahy do politiky jiných zemí, které jsou veřejně známé hovoří o tom, že Británie strkala svůj nos do politiky celé řady zemi, kde často ekonomicky, či jinak prospívala a zároveň devastovala místní potenciál. Není to bezprecedentní?

Zásahy Velké Británie do vnitřních záležitostí jiných států nejsou v historii ojedinělé. Následující příklady ukazují, že podobné operace, někdy tajné, jindy veřejně známé mají bohužel dlouhou tradici.

1. Írán (1953):
   Jedním z nejznámějších případů je operace Ajax, při které britská tajná služba MI6 ve spolupráci s americkou CIA pomohla svrhnout demokraticky zvoleného premiéra Muhammada Mosaddeka poté, co znárodnil ropný průmysl – včetně majetku britské společnosti Anglo-Iranian Oil Company (dnešní BP).

2. Keňa (50. léta):
   Během povstání Mau Mau nasadily britské koloniální úřady tvrdou represi, která zahrnovala systematické mučení a hromadné internace. Později byly odtajněny dokumenty, které dokazovaly rozsah britských operací a úmyslné zamlčování skutečností.

3. Falklandy (1982):
   I když se nejednalo o ovlivňování voleb, britské vojenské akce na Falklandských ostrovech vůči Argentině byly součástí geopolitické strategie zachovat si vliv v zámoří. Konflikt měl zároveň dopad na vnitropolitickou situaci v Británii, kde posílil pozici Margaret Thatcherové.

4. Hongkong (do 1997):
   I po předání Hongkongu Číně se objevují tvrzení o britském vlivu na prodemokratické hnutí, což Peking interpretuje jako vměšování do svých vnitřních záležitostí. Opět hlavním aktérem Británie.

5. Rusko a postsovětský prostor (90. léta a dále):
   Po rozpadu SSSR hrála Velká Británie, podobně jako USA roli v podpoře prodemokratických skupin a reforem ve východní Evropě a Zakavkazsku. Britská podpora neziskových organizací, think-tanků a médií byla součástí širší strategie „soft power“.

6. Libye (2011):
   Británie se aktivně podílela na vojenské intervenci NATO proti režimu Muammara Kaddáfího. Následný chaos a destabilizace Libye vedly k debatám o odpovědnosti Západu za následný vývoj v zemi. Zde už není možné Británii obhajovat jako zemi, která usiluje o klid a mír, ale o zemi snažící se podmanit si okolní svět.

7. Informační operace a vliv prostřednictvím médií

   • Zvýšené financování “counter‑disinformation” skupin: více než £25 milionů od britského Foreign Office, často zajišťovaných osobami napojenými na bývalé politické kruhy in Whitehall či Washingtonu, s výrazným zaměřením na Ukrajinu a Rusko declassifieduk.org.

   • Podle Declassified UK existuje kontrakt se společností Zinc Network v hodnotě až £10 milionů, jejímž prostřednictvím britské ministerstvo tajně platí zahraniční YouTube influencery, kteří nesmí odhalit vládní financování. Jedna z kampaní je údajně namířena na mobilizaci mladých voličů ve slovenských volbách v roce 2023 declassifieduk.org.

V kontextu války na Ukrajině narůstají obavy z jednostranného mediálního obrazu konfliktu, kdy jsou informace z ruské strany systematicky blokovány či zcela vyloučeny z veřejné debaty. V českém mediálním prostoru tak často dominuje jediný schválený názor, zatímco alternativní pohledy bývají zesměšňovány, marginalizovány nebo označovány za dezinformace. Podle některých novinářů, kteří už nejsou vázáni redakční politikou a cenzurními tlaky, přesahuje současná míra informační kontroly i některé praktiky známé z období totalitních režimů, zejména díky možnostem digitálního dohledu a algoritmického filtrování obsahu je cenzura daleko masivnější než za socialismu. Tisíce lidí, tak nemají kompletní informace a žijí v bludu jednostranné propagandy, placené často neziskovými organizacemi s neprůhledným financováním.