Z toho jde cítit strach, Blažek by měl mlčet zní diktát z ODS
ODS a demokracie? Třicet let moci, střetů zájmů a utajování místo transparentnosti
Občanská demokratická strana (ODS) nese ve svém názvu slovo „demokratická“, ale události posledních týdnů znovu otevírají otázku, nakolik se tímto pojmem ve skutečnosti řídí. Když se do veřejného prostoru dostaly informace o policejním zadržení podnikatele Jiříkovského a následné výbušné reakci bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka, celá situace odhalila vnitřní mechanismy moci, připimínající mafiánské praktiky, které se v ODS nezměnily, ale spíš jen zprofesionalizovaly.
Blažek se v momentu nejistoty a tlaku rozhodl reagovat veřejně, ale na místo podpory transparentnosti a otevřeného řešení problému byl umlčen. Ministryně spravedlnosti Eva Decroix (ODS), která po svém nástupu do funkce slibovala otevřenost, ho vyzvala veřejně k mlčení. Stejně tak i premiér Petr Fiala, předseda vlády i ODS veřejně doporučil Blažkovi, aby se po dobu vyšetřování nevyjadřoval.
Oficiální důvod? „
Nemá informace, které by zpochybňovaly postup orgánů činných v trestním řízení.“
Neoficiálně?
Mnozí to vnímají jako pokus o kontrolu narativu, umlčení vnitřních rozporů a krytí vlastních řad.
Dědictví devadesátých let a ztracená důvěra se opakují, stejně jako praktiky ODS po ovládnutí politické moci, ve sněmovně, senátu, krajích, městech i malých obcích.
ODS je stranou, která hrála klíčovou roli při formování polistopadové demokracie. Byla u zrodu ekonomické transformace, privatizace, vstupu do EU. Ale zároveň byla u všeho, co vedlo k hlubokému narušení důvěry občanů v politiky a instituce.
Případy jako tunelování, korupční aféry (např. kauza Opencard, IZIP, pražská ODS), napojení na podnikatelské kruhy, zákulisní dohody a klientelismus, to vše se neodmyslitelně zapsalo do veřejného vnímání značky ODS. Kauzy, které se váží na ODS za její relativně krátkou existenci jdou svou škodlivostí a způsobenou hospodářskou škodou do stovek miliard a stále rostou.
Ve vlastních řadách se kdysi v ODS ozývaly i kritické hlasy, které popisovaly chování řady členů jako „zločineckou organizaci“. Ač to může znít jako přehnané, takové označení dostalo reálný základ v konkrétních praktikách, od manipulací s výběrovými řízeními, ovládání justičních struktur, nebo dosazování loajálních kádrů do klíčových funkcí ve strukturách státu nebo státem zřizovaných organizací. Kdo by očekával, že ODS bude příkladem pro podnikatele, tak by se pekelně mýlil, protože kauzy vždy představovali parazity přisáté vždy na veřejných rozpočtech, pro které byly firmy jen nástroj pro rabování, nikoliv poctivé a pro společnost prospěšné podnikání s přidanou hodnotou.
Vzorec, který se opakuje
Pokaždé, když ODS usedne k moci, nastává stejný vzorec:
-
Nástup s rétorikou transparentnosti a pořádku.
-
Rychlé ovládnutí klíčových pozic a institucí, formou nepřátelského převzení.
-
Nastolení loajálního vnitrostranického ticha obdobně jako v mafii.
-
Obrana vlastních lidí za každou cenu, kteří jsou klíčovými osobami pro ohýbání veřejných zakázek
-
Snahy umlčet nebo diskreditovat vnější i vnitřní kritiky za pomocí podnikatelů vlastnících média, nebo dalších praktik
Dnešní výzvy k mlčení ze strany ministryně Decroix a premiéra Fialy nejsou výjimkou. Jsou potvrzením, že se v ODS hraje o kontrolu, nikoliv o pravdu. Demokracie, transparentnost a odpovědnost vůči voličům ustupují stranické disciplíně a zákulisním dohodám.
Co znamená mlčení v politice?
V právním státě by měl být politik, zejména v roli bývalého ministra spravedlnosti, vyzván k tomu, aby s plnou otevřeností vysvětlil své vazby, názory a postoje. Namísto toho jsme svědky pokusů ho umlčet. Nejde jen o Blažka, jde o precedens. Pokud i ve chvílích podezření a vyšetřování vládne stranická loajalita nad principy, nejedná se už o demokracii, ale o stranický kartel mající znaky mafie.
Za posledních třicet let prošla ODS různými krizemi, ale pokaždé se dokázala obnovit a vrátit k moci. Otázkou však je, zda se poučila ze svých chyb, nebo je pouze lépe skrývá a pracuje více sofistikovaně. Současná situace ukazuje, že spíše platí druhá varianta, která více směřuje k mafiánským praktikám, než poctivé práci ve prospěch občanů, kteří jim dali vou důvěru.
