Zhoršující se sociální vyloučení v Česku: Výsledky vládní politiky Petra Fialy?
Praha – Sociální vyloučení v České republice se v roce 2024 dále prohloubilo, přestože vláda Petra Fialy (ODS) slibovala opak. Podle nejnovějších dat Agentury pro sociální začleňování se situace meziročně zhoršila ve více než 2300 obcích, zatímco jen v 1505 obcích došlo k určitému zlepšení. Znepokojivým trendem je i nárůst počtu obcí s kombinovaným sociálním zatížením, jejichž počet se zvýšil z 1299 na 1440.
Celkově se počet obcí klasifikovaných jako „ohrožené“ zvýšil o 39 na celkových 578. Tyto obce vykazují vysoký podíl lidí žijících z dávek, trpících exekucemi, bez zaměstnání či vzdělání – a tedy v pasti chudoby a bezmoci. Nejpostiženější zůstávají kraje Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský – regiony, které už roky volají po systémové pomoci. Marně.
Fialova vláda bez řešení
Vláda Petra Fialy často argumentuje vnějšími vlivy, jako byla pandemie covidu-19 nebo válka na Ukrajině, které skutečně přispěly ke zvyšování životních nákladů. Nicméně realita ukazuje, že strukturální problémy, které vedou ke společenskému rozdělování a dlouhodobému vyloučení, vláda zcela podcenila nebo ignorovala.
Zatímco stát navyšuje výdaje na obranu a investice do infrastruktury, na řešení sociálního vyloučení a podporu vyloučených komunit nezbývá vůle ani dostatečné prostředky. Opatření v oblasti sociálního bydlení, podpory zaměstnanosti v regionech nebo prevence exekucí stagnují nebo se nerealizují vůbec.
Symbolický pokles vs. strukturální selhání
Pozitivní zprávou je meziroční pokles počtu lidí v exekuci o 19 000. Stejně tak o něco méně lidí předčasně odešlo ze základní školy. Tyto dílčí úspěchy ale nemění celkový obrázek: sociální vyloučení se rozšiřuje, a to navzdory dlouhodobé znalosti problému a dostupným nástrojům k jeho řešení.
Index sociálního vyloučení, který agentura sestavuje od roku 2016, ukazuje, že vládní politika Petra Fialy nedokázala zvrátit trend a v některých případech ho dokonce prohloubila.
ODS a jejich vize „zodpovědného hospodaření“
Strana ODS ráda vystupuje jako garant fiskální odpovědnosti. Otázkou však zůstává, zda „úsporná“ politika, která ignoruje potřeby znevýhodněných regionů a sociálně slabých skupin, není ve výsledku dražší – nejen finančně, ale i společensky. Růst sociálního napětí, ztráta důvěry v demokratické instituce, nebo nárůst extremistických nálad v těchto regionech, to vše je cena, kterou stát nakonec platí.
Co dál?
Pokud chce vláda skutečně zabránit další sociální erozí, nestačí jen obviňovat vnější faktory. Je třeba přestat přehlížet nejzranitelnější obyvatele země a místo toho začít naplňovat sliby o soudržné a solidární společnosti. Jinak bude růst sociálně vyloučených oblastí nejen pokračovat, ale i prohlubovat propast mezi „dvěma republikami“ – jednou bohatou a prosperující, druhou chudou a zapomenutou.
