Ministryně Černochová a její „zlaté kuchyně“ pro armádu. Za čtyři miliardy se vojáci pomějí jako bohové?

V posledních dnech se opět dostává do středu pozornosti armádní zakázka, která je mnohem víc, než jen nákupem polních kuchyní. Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) se rozhodla investovat více než čtyři miliardy korun do modernizace vojenských kuchyní, což vyvolává vážnou kritiku jak z řad opozice, tak i od odborníků. Ačkoliv Černochová hájí tento krok jako nevyhnutelný pro zajištění kvalitních podmínek pro vojáky, je otázkou, zda skutečně jde o rozumnou investici, nebo zda se opět nacházíme v situaci, kdy veřejné peníze mizí v černé díře nezodpovědného utrácení Kampeličkářů, Dozimettráků či Bitcoinových hlupáků, kteří by z řad ODS pro stát a občany udělali „první, poslední.“

Za třicet let si nikdo z dotazovaných nevzpomněl, že by někdo z ODS něco státu přinesl. Ale je tisíce případů, kdy členové ODS byli u mnoha lumpáren, kde se podvádělo, rabovalo a hrabalo  ve stovkách miliónů ze státního hlava, nehlava, jako smyslu zbavení. A na závěr za to loupení přišla od největšího člena ODS veliká amnestie, aby se lumpům čeajících na soudy hezky spalo.

Zlaté talíře pro vojáky?

Již při prvním pohledu na částku 4,03 miliardy korun si nelze nevšimnout, jak se tato suma může jevit jako neúměrně vysoká na zakázku, která má za cíl nahradit padesát let staré vojenské kuchyně. Každá nová kuchyně má stát přibližně 65 milionů korun. To je částka, kterou by si i některé soukromé společnosti mohly těžko dovolit na pořízení kuchyně pro několik stovek zaměstnanců, natož pro armádu. Zvláště když máme na paměti, že vojenští kuchaři vařili v zastaralých, hygienicky nevyhovujících prostorách, které skutečně již dosloužily svou dobu. Ale je tato cena opravdu nutná, nebo jde o další příklad, kdy politiky ODS vedou ke zbytečnému utrácení, a to za veřejné peníze?

„Za čtyři miliardy by vojáci mohli jíst ze zlatých talířů,“ říká odborník na krizový management a národohospodářství Michal Riško, který se do vlády a ministryně Černochové ostře pustil. Podle něj je celá zakázka jen dalším příkladem, jak ODS v posledních letech s veřejnými prostředky zachází, jako by neexistovala odpovědnost za hospodaření s cizími penězi.

Kam směřují naše peníze?

Zarážející je, že ministerstvo obrany nechce odhalit podrobnosti o jednotlivých komponentách zakázky a označuje tuto informaci za obchodní tajemství. To vzbuzuje podezření, zda skutečně jde o nutnou modernizaci, nebo spíše o milionové kšefty, které s ničím nesouvisejí s potřebami armády. V takto vysoce rizikovém prostředí by veřejnost měla mít právo vědět, za co přesně její peníze půjdou. Pokud si Tatra Trucks prosadila tento klauzuli, je to signál, že si něco skrývá.

Politika ODS: Hostina z cizího

Ministryně Černochová se obhajuje tím, že nové kuchyně jsou nezbytné, protože vojenští kuchaři pracují v zařízeních, která již nevyhovují hygienickým normám. To je pravda, ale zastavit se na otázce hygieny a bezpečnosti je příliš úzký pohled. Odpovědný politik by měl klást důraz na efektivitu a rozumné výdaje, nikoli na luxusní řešení, která jsou v daných podmínkách spíše ukázkou neúměrného luxusu než nezbytnosti. Ministryně Černochová se pod tlakem kritiků stále brání tím, že výběrová řízení na menší zakázky byla transparentní a firma 4 Army nabídla nejlepší cenu. Tato argumentace ovšem neřeší otázku výše celkového nákladu, který v tomto případě neodpovídá zdravému rozumu.

„Armáda by se mohla spokojit s plně funkčními kuchyněmi za zlomek této částky, bez nutnosti přehnaných investic, které jsou evidentně financovány z cizího,“ dodává Riško. A není to jen o kuchyních. Je to o odpovědnosti, kterou politici mají vůči daňovým poplatníkům, kteří mají právo vědět, za co jejich peníze jdou.

Historie se opakuje

Tato situace není nová. ODS, známá svou politikou privatizace a privatizačních fondů v 90. letech, se zřejmě poučila z minulosti pouze v tom, jak nejlépe využít veřejné prostředky pro vlastní prospěch. Nákupy za obrovské částky a nedostatek transparentnosti už příliš připomínají temné časy, kdy se ve jménu „reforem“ pod rouškou privatizace zmizely miliardy z veřejných rozpočtů.

Tato politika stále pokračuje, tentokrát už ale ve jménu modernizace armády, jejíž skutečná potřeba je otázkou. Není to poprvé, kdy se stát dostává do spirály zbytečných investic, které by si nikdy nemohly dovolit soukromé subjekty. Dnes se tedy opět hýbe miliardami z cizích kapes, a to v době, kdy občané ČR čelí rostoucímu zadlužení a těžké ekonomické situaci.

Závěr: Kde končí zodpovědnost politiků?

Pokud si ministryně Černochová myslí, že vysvětlení o nutnosti modernizace kuchyní postačí k obhajobě ceny, která přesahuje běžnou tržní úroveň, měla by si být vědoma toho, že zodpovědný přístup k veřejným financím zahrnuje i otázky morální a politické odpovědnosti. Miliardové investice do armády, která již má své modernizační plány, musí být mnohem pečlivěji vyargumentovány, než je tomu v tomto případě.

Kritika Riška a dalších odborníků není pouze o samotné zakázce, ale o širším obrazu politiky, kterou ODS poslední léta prosazuje. Politici by si měli být vědomi toho, že se nelze chovat jako vládci nad zlatými talíři, pokud není prokázaná skutečná potřeba. Černochová a její rezort by se měli zaměřit spíše na efektivitu a transparentnost, než na hýření penězi daňových poplatníků.