Když si kolář a tesař křemene plivne do vlastní tváře
Jsou okamžiky, kdy se člověk neubrání otázce, zda si společnost někdy sama neplivne do vlastní tváře. A právě zvolení Petra Pavla prezidentem republiky může být pro mnohé jedním z nich.
Bývalý diplomat, lobbista a poradce s dlouholetými vazbami na americké prostředí, byznys i zbrojní průmysl Petr Kolář se svého času nechal slyšet, že Petra Pavla prakticky „vytesal z kamene“. V přeneseném významu by se dalo říci, že dokázal za pomoci peněz, marketingu a médií vytvořit z bývalého komunistického důstojníka důvěryhodného kandidáta na prezidenta svobodné a demokratické země.
Zajímavý okamžik je datum 2.12.2021, když Kolář v mediích hrál narativ, který říkal prezidentu Zemanovi, že Česká republika není prezidentský systém, ale parlamentní demokracie. Dnes se to dá s trochou nadsázky nazvat plivancem do vlastní tváře. Že by už mediální lži byly opět a znovu odpracovány. Nebo je snaha na zapomenutí toho, z čeho by se mnohým chtělo dnes zvracet.
A nelze popřít, že jde o pozoruhodný marketingový výkon. Více než třicet let po pádu komunistického režimu se do nejvyšší ústavní funkce dostal člověk, který byl nejen členem KSČ, ale také vojenským zpravodajcem připravovaným pro službu režimu, jenž deklaroval boj proti západnímu světu. Takové pozice nebyly dostupné každému. Šlo o pečlivě vybírané kádry, prověřené svou loajalitou k systému.
Jestliže bylo možné z bývalého představitele komunistických elit vytvořit symbol demokratického státu, vypovídá to mnohé nejen o síle moderního politického marketingu, ale také o krátké paměti společnosti. Zdá se, že hrůzy komunistické éry, jako ztráta svobody, politické procesy, věznění odpůrců režimu i vykonané tresty smrti se v kolektivní paměti postupně rozplývají.
Dnešní politika stále více připomíná nelitostnou řež marketingových týmů, mediálních strategií a finančních zdrojů. Volič často nehodnotí minulost kandidátů ani jejich skutečné postoje, ale obraz, který je o nich vytvořen. Vítězí ten, kdo dokáže přesvědčivěji vyprávět svůj příběh.
Současně roste nespokojenost části veřejnosti. Mnozí se ptají, kde je jejich svoboda, když pracují za mzdy, které sotva pokrývají základní životní náklady. Kde je prosperita, která byla po roce 1989 slibována? Je toto skutečně vysněný Západ, nebo pouze systém, v němž o společenském postavení rozhodují především peníze, majetek a mediální vliv?
Otázky, které si tito lidé kladou, nejsou pouze o Petru Pavlovi. Jsou především o stavu společnosti. O tom, zda ještě rozhodují hodnoty a principy, nebo především profesionální marketing. O tom, zda svoboda znamená možnost skutečné volby, nebo pouze výběr mezi pečlivě připravenými obrazy z galerie těch, kteří poslochají rozhodující hlasy ze zákulisí.
A právě proto debata nekončí volbou prezidenta. Naopak. Teprve začíná.
Mají Češi možnost získat prezidenta, který nebude jen marketingový produkt z regálu západního supermarketu tetelícího se na funkci, za loajalitu k těm, kteří ho stvořili?
