Legalizace miliard může být jen případ moderní korupce a návrat devadesátek upozorňuje PhDr. Michal Riško, odborník strany PRO na management, bezpečnost a hospodářskou politiku.
V posledních týdnech rezonuje veřejným prostorem kauza, která by mohla být definována jako modelový příklad moderní formy korupce, spojené s praním špinavých peněz, kryptoměnami a transformací digitálního bohatství do fyzické hotovosti. Případ, který měl být původně „jen“ o jedné miliardě, se podle nových informací rozrostl do objemu přesahujícího 12 miliard korun. Klíčové otázky zůstávají nezodpovězené: Kdo získal podíly z těchto peněz? A za jaké služby či činnosti byly vypláceny?
Pomoc nebo práce? Proč otevřené kryptopeněženky a znovu hotovostní výplaty?
Indicie naznačují, že úkolem nebyla žádná systematická ekonomická činnost, ale především otevření přístupu ke kryptopeněženkám, následné konverze kryptoměn (zejména bitcoinů) do fiat měn, a především výběr těchto prostředků v hotovosti. Tím se efektivně ztrácí jakákoli možnost zpětného vysledování peněžních toků, a právě tato fáze transakce je obzvláště citlivá. Peníze, jakmile se „zhmotní“ do hotovosti, mizí beze stopy neznámo v čích kapsách. Rád bych řekl, že si na takové peníze neudělal zálusk žádný politik z ODS, ale je zde nedávná ukázka kampeilčky a tohle se jí v mnohém hodně podobá.
Nelze se ubránit srovnání s případy z devadesátých let, konkrétně s aférami kolem kampeliček, kde rovněž docházelo k výběru obrovských částek v hotovosti, které následně zmizely bez jakékoli účetní nebo majetkové stopy. Tyto praktiky tehdy přispěly k hluboké nedůvěře veřejnosti v politiku, bankovní systém i právní stát. A opět u všeho svítila ODS.
Historie se opakuje, nová podoba starých praktik se vrací
Kauza 12 miliard v sobě nese otisk strukturální korupce, která podle všeho nezmizela, ale jen změnila svou vnější podobu. Privatizační rabování devadesátých let, které zlikvidovalo velkou část českého průmyslového dědictví a předalo trhy i infrastrukturu zahraničním partnerům, jako by se nyní opakovalo. Tentokrát se vše odehrálo v prostředí digitálních financí a technologických novinek, ale způsoby otisku kmotrů devadesátek zůstávají stále stejné.
Výsledkem je opětovné ekonomické oslabování země, závislost na zahraničních dotacích a narůstající veřejný dluh. V tomto kontextu je namístě mluvit o tzv. rentiérském kapitalismu. Systému, kde už se nevytváří skutečná hodnota, ale bohatství se přelévá do rukou úzké vrstvy prostřednictvím manipulace s veřejnými i soukromými zdroji. Rentiérský kapitalismus je však jen jiným názvem pro novodobou formu kolonialismu, ve kterém se národní ekonomiky stávají nástroji obohacování globálních struktur, bez přímého užitku pro stát a vlastní občany.
Excesivní materialismus jako systémová korupce?
Veřejnost si stále častěji všímá přesunu hodnot z odpovědného hospodaření ke konzumnímu, často cynickému nakládání s prostředky. Tento trend, někdy označovaný jako „excesivní materialismus“, má v českých podmínkách velmi konkrétní podobu jako je zneužívání veřejných prostředků, dotační manipulace, praní peněz skrze kryptoměny a systematické obcházení zákonů.
V českém překladu se tak „excesivní materialismus“ dá shrnout jedním slovem, a tím je slovo korupce.
Závěr je jasný, bez transparentnosti není důvěra
Dnešní situace ukazuje, že bez hluboké systémové změny, včetně vymáhání odpovědnosti, digitalizace kontrolních mechanismů a transparentního toku peněz, nebude možné obnovit důvěru občanů ve státní instituce ani v politiku jako takovou. Pokud bude nadále možné převádět miliardy do hotovosti bez důsledné kontroly původu, bude se z České republiky stávat prostor bezpráví, kde rozhoduje jen síla, kontakt a ticho.