Nejbezpečnější muž republiky: Politik, který přežil každý režim a nikdy neztratil sám sebe, ani výhody.
V zemi, kde je možné všechno, tedy i to, že nejpopulárnějším politikem je Norbert Novák z Aše. Tak se politická kultura dostala na úroveň nového rozměru, kde i mistr Novák dokázal nemožné. A to, že za celý život nikoho nenaštval. To je v české republice výkon hodný státního vyznamenání, případně alespoň permanentky do sněmovního bufetu, nebo na toalety Pražského hradu.
Jeho životopis je ukázkou konzistence. Nebyl komunistou, nebyl ani vojenským rozvědčíkem, nebyl ideologem, nebyl ani disidentem. Byl především sám sebou. A hlavně vždy stál na své straně, té která právě nesla ovoce a osobní prospěch. Zatímco jiní kolísali mezi ideály a realitou, Norbert Novák pevně stál na tom nejstabilnějším bodu politického spektra, a to na svém vlastním prospěchářství. Když se rozdávaly kabáty, měl hned dva. Když se převlékaly kabáty, měl připravený i třetí. Ze zelených hadrů, do šedých, pak modrých. Ale šatník měl nacpaný jako zásobník do samopalu. I erární ponožky, kecky a teplákovka a letní i zimní botičky jako jeho ženuška.
Za minulého režimu, konkrétně v éře Československé socialistické republiky, se nechal oblékat od hlavy až k patě. Ano i ponožky, tílka, rukavice, košile, šálu i beranici na ouška. Ne snad z přesvědčení, i když z přesvědčení se tehdy nosily jen odznaky. On se nechal oblékat z pragmatismu i přes to, že socialistická móda byla sice zelená, ale jistá a hlavně zadarmo. Jistota je přece základem státnické odpovědnosti, a to pravé, levé, ale vždy hřející u srdce. Teplý kabát hřeje.
Po více než čtvrtstoletí svobody a demokracie sleduje Norbert Novák se zadostiučiněním, že na Pražském hradě vládnou bývalí vojáci dávných časů, kovaní a ještě kovanější jejich manželky, které se v oblékání zadarmo vidí dodnes. Když erár, tak erár. Lidé jim tleskají v ulicích, média pečlivě asistují a neziskové organizace, domácí i zahraniční drží stráž jako pionýři na stráži nad svobodou tak bděle, až z toho občas někomu vypnou web, aby se pravda nerozkulhala, nebo se fakta nezjevila v plné parádě.
A právě zde přichází ta drobná chybička v jinak dokonale naaranžovaném příběhu o pluralitě. Strany, které sebe označují za jediné garanty svobody a demokracie, občas bez soudního rozhodnutí doporučí, co by se mělo či nemělo něco číst. Ve školách na dětech rajtují neziskovky a učitelé tomu tiše fandí. Cenzura tak dnes dostává moderní kabát. Digitální, uhlazený, s logem ochrany demokracie na klopě. Pamětníci si mnou oči a říkají, že něco takového nezažili ani tehdy, kdy se stály fronty na banány i na předem naservírovanou pravdu, o které všichni věděli své. Mnozí to už ani jinak nechtějí. Život ve lži se dá tak snadno překonat, hlavně, když nemám tu nálepku já. Ale jití to mohou odmakat i za mě.
Norbert to celé sleduje s klidem profesionála. Ví, že rozdělovat společnost je riskantní, ale velmi efektivní. Mnohem bezpečnější je nerozdělovat nic, ani názory, ani hodnoty, ani odpovědnost. Je to politika bez konsenzu. Souhlasí se vším, co právě vítězí, a zásadně nesouhlasí jen s tím, co už prohrálo a z čeho nemá nic pro sebe. Co je doma, to se počítá. Stejně jako za socialismu blbé ovce musí umetat cestičku umetenou jinými blbými ovcemi. Když jich je u nás pořád dost, tak by bylo hloupé toho nevyužít.
A tak se stal symbolem doby. A hlavně si to odpracoval v zelných tesilkách v teplé kanceláři, kdy mu přestali říkat soudruhu a začali říkat pane. Doby, kdy je největší ctností neurazit, největší ideologií chameleonství a nejhlasitějším heslem tiché přikyvování, nejlépe v převleku hloupých ovcí, které táhnou stádo těch, co jdou na porážku. V časech, kdy se o svobodě mluví hlasitěji než kdy dřív, je totiž největší odvahou mlčet tím správným směrem.
A jestli je tohle satira? Kdepak. To je jen realita, která si na sebe vzala trochu příliš upřímný kostým, který se dnes veřejně nenosí.
A když je problém, tak se zaplatí pár všeho schopných komediantů a rázem máme přesně tu demokracii a svobodu přesně podle předem nalajnovaných mantinelů, kde je pravda taková, jako jsme chtěli.
O pokrytectví, prospěchářství a morální bídě, se dnes hlasitě mlčí.
